Zimní dovolená 2017

Letošní zimní dovolená na horách je za námi... Těšili jsme se na ni x měsíců společně s našimi parťáky Osičkami (pro ty co nevědí - jsou to naši dlouholetí přátelé, trávíme spolu dovolené jak letní tak ty zimní) :-) A jak nám dovča začala, tak rychle nám i týden na chaloupce v Malé Morávce utekl a skončil. Byl to stejně jako v loňském roce nádherný týden, kdy jsme neměli šanci se díky dětem nudit a když byl náznak, že by se mohly nudit dětičky (projevuje se to tak, že se z nich stávají čertíci), tak jsme rychle vymýšleli program. Náhradní program, když jsme kvůli dešti nemohli lyžovat. V loňském roce jsme měli azurové nebe po celý týden, letos jsme sluníčko také zahlédli, ale bylo ho velmi po skromnu. Když bylo slunečno, tak jsme byli na kopci, kde jsme lyžovali (my dospělí i dětičky v lyžařské škole), bobovali, skákali na trampolíně a byli jsme rádi, že jsme na vzduchu. Když bylo deštivo, tak jsme vyrazili na bazén do Bruntálu, do dětského centra do Bělé pod Pradědem anebo bruslit na kryté kluziště do Krnova. Díky výletům jsme objeli okres a zažívali jsme dobrodružství a víte co? I náhradní program byl vždycky super. Mohli jsme také sedět zavření na chaloupce a stěžovat si na déšť, ale to není náš styl, my všichni (Hranolky i Osičky) máme rádi, když se něco děje. Letos to nebylo jen o Barborce a Lukáškovi, jejich čestným parťákem se stal i malý Honzíček, kterého oba rarášci milují a berou ho mezi sebe. Je strašně hezké tuhle trojici sledovat, doslova spolu všichni vyrůstají. Barunka si již zvykla na Lukáškovu soutěživost, kdy se soutěží úplně o vše - kdo sní první oběd, kdo se rychleji oblékne, kdo sjede rychleji kopec, kdo bude první autem u chaloupky, kdo doběhne první ke schodům, atd. Mají to tak jen chlapečci, že neustále soutěží? :-) Skončí tohle období někdy? :-) A my dospělí? My jsme totálně naladěni na jednu vlnu, nikdy mezi námi nehrozí konflikty, máme spoustu společného (nemluvím jen o tom, že máme rádi víno a večerní mlsání) :-) Jsme upřímně rádi za parťáky, kteří nás snesou a to hned na celý týden.

Lukášek stál v letošním roce podruhé na lyžích (v lednu si to osvěžil ve Špindlu), učil se lyžovat již v loňském roce, ale každý pokus proplakal, proto jsme byli hodně zvědaví, jak k tomu bude přistupovat letos. A světe div se, již ve Špindlu se mu na lyžích moc líbilo a nechtěl skončit. Tudíž nás obavy opustily a těšili jsme se na lyžařskou školu na Kopřivné. Na Kopřivné mají hodně lyžařských instruktorů, ale ne každý instruktor to s dětmi umí :-( například hned první den obě děti "vyfasovali" dva mladíky, kteří to s dětmi neuměli vůbec - nemluvili s nimi, nekomunikovali, nezajímali se, nedělali legrácky (a ty jsou někdy fakt potřeba). To víte, že jsme dětem nic nenaznačili, ale my dospělí jsme věděli, že tyhle mladíky již nebudeme chtít. A udělali jsme dobře, následující dny děti jezdili snad s každým lektorem a lektorkou, kterou škola nabízela. Za nás se nějvic osvědčil Kuba, který Lukáška naučil "lyžovat" a řekl, že je Lukášek připravený jezdit na svahu. Zírala jsem s otevřenou pusou a byla jsem strašně pyšná. Následující dny jezdil Lukášek na svahu, na kotvě a fakt se snažil. Zažil teda hnusné sněhové podmínky - těžký, mokrý sníh a fakt si máknul, dokonce sám prohlásil na závěr, že je unavený, čemu jsme se nedivili. Velký obdiv!!!

Na kopci na Kopřivné to máme moc rádi, ale po těch letech co zde jezdíme, již můžeme jít s pravdou ven a říct nahlas, že např nabídka baru a bufetu pod svahem je slabá. V baru jsme si první den daly s Katy nedobré bombardino (a to se jako fakt vyznáme) a tohle bylo staré, a ještě když vidíte, že se ohřívá v nádobě někde na dně, tak si ho už podruhé nedáte. Když se můj muž zeptal baristy, zdali umí Espresso Macchiato a odpověď byla: "Ano umíme, ale neděláme", tak jsme se všichni zarazili :-O Nabídka bufetu, kdy týden nabízí jen zelnou polévku?!? Proč proboha? Bufet byl narvaný k prasknutí, denně i dva druhy polévek by se tam chytly :-( To jsme se raději stravovali na naší chaloupce, kde nám naši muži výborně vařili... Osvědčil se nám klasický tuzemský rum s Colou anebo černým čajem, zde se nedalo nic zkazit :-)

UNADJUSTEDNONRAW_thumb_2fa5.jpg

Každý večer, týden v kuse jsme si dopřáli nejakou tu lahvinku vína... Někdy těch lahvinek bylo více :-) Slavili jsme 35. narozeniny strejdy Honzy a to se muselo přeci zapít. K vínu jsme si chystali naše prkénkové hody, kde byly jen ty největší dobroty, které máme všichni rádi. Letos jsme nehráli žádné hry, pořád bylo o čem mluvit, tak jsem si povídali a smáli jsme se :-)

UNADJUSTEDNONRAW_thumb_2f96.jpg
UNADJUSTEDNONRAW_thumb_3056.jpg

Tak takový byl náš týden na horách. Z fotek je ta pohoda a skvělá atmosféra znát, snad to tak vnímáte i vy :-) Možná stačilo napsat v úvodu, že jsme se měli prostě BÁJEČNĚ a nemusela jsem to dále okecávat. A jak jsem psala v některém ze svých posledních článků, po návratu z hor chci aby začalo jaro, dost bylo sněhu, nyní chci sluníčko :-) Netuším jaká je předpověď následujících dnů, ale víkend byl vydařený. Zítra návrat do pracovní reality a víte co? Do práce se těším, i přestože vím, že tam toho na mě čeká hodně. Mějte krásný večer, Veru. 

PS: Zavzpomínat na naši zimní dovču v loňském roce můžete ZDE

PSS: Možná kecám a jedny hory letos ještě zvládnu :-)

PSSS: Věřily by jste, že na horách se dá potkat "Instagramová kamarádka"? Bylo to moc fajn, ráda jsem tě poznala osobně Ivuš :-)