Víkend ve Špindlu

Máme za sebou krásný rodinný víkend ve Špindlerově mlýně. Všichni jsme se těšili na pátek odpoledne, až naložíme kufry, lyže a vyrazíme směr Špindl. Díky práci jsem věděla o novém hotelu Amenity Resort. Hotel, který je v provozu od prosince roku 2016, vše v hotelu září novotou a já mám strašně ráda krásné a stylové hotely a to Amenity je. Úplnou náhodou bylo v hotelu volno v našem termínu, tak můj muž hotel zarezervoval a mě tím udělal velkou radost. On ví jak na mě :-) K hotelu není snadné se "vyšplhat" autem, je to v kopci a k hotelu vede cesta, která se neodhrnuje a není udržovaná. Každá cesta nahoru i dolů byl velký adrenalin, ovšem můj muž nebral vážně doporučení hotelu a to vzít sebou sněhové řetězy. V pátek večer jsme toho moc nestihli, dali jsme si s přáteli výbornou večeři, nějaký ten drink a já jsem šla okolo deváté spát s Lukáškem. Musela jsem "skrotit" pár polských teeneagerů, kteří vřískali na chodbě, bylo mi líto Lukáška, který nemohl usnout. Poslechli mě a byl klídek - myslím si, že ze mě měli strach :-P

V sobotu ráno jsme byli mezi prvními na snídani, Lukášek se tak těšil na sníh, lyže a boby, že vstával v šest! Což bylo vražedně brzy, on který je spáč největší a my si o víkendu také rádi přispíme. Nabídka snídaně byla veliká a vše bylo moc dobré, pochutnali jsme si a díky automatu na jablečný džus si snídani užil i Lukášek, kterého bavilo čepovat džus všem okolo. Musela jsem vám Lukáška vyfotit v jeho prvním termoprádle, byl strašně sladký :-) Oblékli jsme se a vyrazili jsme na kopec, jako první jsme mířili na Medvědín - tam bylo plné parkoviště, tak jsme jeli na Hromovku...

Ze včerejška jsem pořád v rozpacích. Zaparkovali jsme na parkovišti, kde pro nás zbylo jedno z posledních míst. Parkoviště bylo kus od svahu. Než jsme zajistili Lukáškovi školku a v půjčovně půjčení lyží, lyžáků a přilby bylo jedenáct hodin. Ve dvanáct hodin jsme si měli Lukáška v lyžařské škole vyzvednout. My jsme měli hodinu na to, aby jsme si zašli pro lyže, koupili si permici, vystáli frontu na lanovku a zajezdili jsme si. A jak to celé dopadlo? Sedli jsme si do baru, který byl vedle lyžařské školy a pozorovali jsme pyšně Lukáška na lyžích. Byl strašně šikovný, naslouchal lektorovi a nechtěl lekci ukončit. Občas si nás i všiml, že ho pozorujeme a že mu fandíme, čekala jsem plačtivé scény, že chce jít za námi. Dobře si pamatuji, jak plakal v loňském roce, naštěstí nám to letos nepředvedl... Tu organizaci před lyžováním musíme natrénovat, doslova mám pocit, že jsme to nezvládli. Asi nám chyběli i prarodiče, nebo někdo, kdo by po očku Lukáška sledoval...

Lukášek byl tak nabitý energií, že se mu vůbec nechtělo na hotelový pokoj odpočívat. Stihl bobovat pod terasou hotelu a já jsem si dala výbornou kávu a u toho jsem se slunila. Musím říct, že počasí nám vyšlo doslova dokonale. Zahnala jsem kluky spát, chtěli jsme ať Lukášek večer něco vydrží, já jsem pracovala na pc v restauraci. Kluky jsem šla budit a šli jsme do wellness, tam se opět řádilo v bazénu, dopřáli jsme si páru, saunu i Kneippův chodník, znáte? Příjemné prohřívání nohou v horké vodě je střídáno ochlazováním v ledové vodě, mě to nadchlo!!! Celé wellness je opět vydařené, relaxujete s krásným výhledem ven do přírody. 

Dnes ráno jsme spali déle, Lukáška jsme budili. Chtěli jsme být brzy na parkovišti na Medvědíne. No ale, opět člověk míní, znáte to. Na recepci se to nějak protáhlo při odubytování, Luk na recepci kupoval permici a strašně to tam vázlo. Měla to být rychlá akce a zase hodina v čoudu. No dopadlo to tak, že bylo parkoviště na Medvědíne opět plné... Už jsem byla smutná, prostě toužím si zalyžovat na Medvědíne, věděla jsem že i zde je škola pro Lukáška a zase z toho nic nebylo!!! Já se snad fotky s nápisem Medvědín nedočkám :-P Kdyby mě tam někdo chtěl vzít - pište :-) Luk řekl, že na Medvědín už ho nikdy nikdo nedostane. No řekněte sami? Aby bylo parkoviště plné v deset dopo? Od kolika tam ty lidi vlastně jsou? Co děláme špatně? :-O

Dnes si dal Lukášek ve škole rovné dvě hodiny a opět nechtěl přestat. Moc se mi líbilo, že výuka byla v kolektivu dětí, Lukášek neměl lektora jen pro sebe. Povídal si s dětmi a užíval si to, někdy lektorovi ujel dolů sám, hrozně ho baví jízda nahoru na pásu :-) Dnes si dal pár jízd aspoň Luk, já jsem opět dole fandila Lukáškovi a dala jsem si něco dobrého na zahřátí v baru. Ve dvanáct jsme jeli do centra na oběd, o parkování v centru bych také mohla psát - peklo. Řekla bych že město nezvládá nápor turistů... No ale máme to zde rádi a proto sem jezdíme. Po obědě jsme se prošli a také jsme pozdravili Krakonoše, ještě před rokem Lukášek strašně plakal, když ho viděl. Dnes? Dnes za ním běžel a řekl mu: "Pane Krakonoši, já se vás už vůbec nebojím" a Krakonoš mu na to říká: "Tak to jsem rád, tak pojď, já si tě vezmu na ruky a vyfotíme se" :-) Lukášek odmítl a utíkal pryč. 

Tak tohle byl náš víkend ve Špindlerově mlýně. Máme to zde vážně moc rádi, těším se až bude z Lukáška lyžař, kterého budeme moci brát sebou na svah. S námi dospělými, tak třeba za rok. Letos nás ještě čekají hory s přáteli v Malé Morávce, kam se všichni moc těšíme. Uděláme si neskutečnou pohodu!!! Už ať je únor. Jak jste se měli o víkendu vy? No upřímně, když jsme vjeli do Prahy a světelné cedule na nás blikaly SMOGOVÁ SITUACE! Měla jsem chuť se do Špindlu zase vrátit... Víkend utekl jako voda, čeká mě pracovní týden a já se nemám na co těšit :-O Nechce se s námi někdo vidět? Mějte krásný večer, Veru.