První trimestr s dvojčaty

První trimestr s dvojčaty

Je to tak, již 16 týdnů jsem těhotná a v novém roce mi můj doktor oznámil, že čekám miminka dvě. Jak jsem se s touhle zprávou “smířila” já, můj muž a náš malý Lukášek vám popíšu v dnešním článku. Již před Vánoci jsem měla tušení, že jsem těhotná, bolely mě extrémně prsa a prostě jsem se cítila jinak. Nakoupila jsem na Moravu dva druhy těhotenských testů, první levnou variantu, která mi potvrdila dvě čárky a druhý test byl drahý a ukazoval přibližné stáří těhotenství. Náš test ukazoval, že jsem těhotná více jak šest týdnů. Těhotenství jsme s mužem “odhalili” na Štědrý den a oba dva jsme z toho měli radost. Řekli jsme si, že po předchozí nepříjemné zkušenosti, kdy jsem musela jít na potrat ve 13tt neřekneme Lukáškovi nic, aby nebyl zklamaný, kdyby to opět nevyšlo…

BA3A9751.jpg
UNADJUSTEDNONRAW_thumb_c904.jpg

Takže před Lukáškem jsme drželi tajemství, ale nejbližší rodina a přátelé pravdu věděli. Věděli, že čekám miminko. Čekání, než se dostanu na řadu u svého gynekologa bylo nekonečné v novém roce. Nenechala jsem se odbýt sestrou a trvala jsem na svém, že jsem těhotná již docela dost. Desátého ledna jsem ležela na koze a neveřila vlastním očím… Doktor nemusel nic říkat, já ty dva “váčky” viděla na první pohled a jen jsem řekla: “Pane doktore, co to jako je?!?” Jeho odpověď s úsměvěm od ucha k uchu byla: “Ony jsou tam ty miminka dvě, paní Harnolová”. Potvrdil dvě srdíčka. No a následoval hysterický pláč, nazvala bych to šokem, protože od té chvíle jsem nevnímala vůbec nic (co se mi honil hlavou, vám napíšu někdy jindy)… Nevěděla jsem zdali mi řekl, že jsou jednovaječné nebo dvojvačné, odešla jsem z ordinace jako duch. Myslela jsem si, že se mi to zdá a “zlobila se” na muže, že nebyl u doktora semnou. Tuhle zprávu jsme si měli vyslechnout společně…

UNADJUSTEDNONRAW_thumb_c8ca.jpg

V ten den byla v Praze chumelenice, sedla jsem do svého mini vozu ve kterém se v zimě necítím úplně bezpečně a jela jsem k Lukovi do firmy. Chtěla jsem mu to oznámit osobně, ne po telefonu. Luk měl hrozně moc práce, vůbec mi nevěnoval pozornost až si všimnul, že jsem uplakaná a zhrozil se, asi čekal špatné zprávy a ne šokující zprávy :-) No co vám budu vyprávět, zblednul, posadil se, orosil se a řekl: “A do prdele”… Žádné objetí a skákání dva metry do výšky, oběma nám došlo, že mít tři děti bude náročné… Mlčeli jsme, ani jeden z nás nevěděl co říct. Šokování jsme to volali prarodičům, kteří nevěděli, zdali se mají smát nebo brečet stejně jako my… Jela jsem domů, chtěla jsem být sama, potřebovala jsem to.

UNADJUSTEDNONRAW_thumb_c8db.jpg

Co následovalo? Následovalo několik týdnů kdy jsem se trápila a strašně se bála prvního screeningu… V desátém týdnu mi doktor potvrdil, že tam jsou miminka stále dvě, nedošlo k žádnému “vypaření se” dvojčete, jak mi x lidí řeklo, že i tohle se může stát a podobné “kecy”. Dostala jsem těhotenskou průkazku a objednala se na první screening ke specialistce na dvojčata. Již zde při objednání následoval jeden z mnoha šoků. Pomali jsem se loučila se sestrou a v závěru říkám: “Sestři, čekám dvojčata, mění se něco?” Sestra dodala: “Mění se toho hodně, vyšetření bude delší a dvakrát dražší, takže si vezměte částku 2600,- Kč v hotovosti”. Nebudu vám lhát, bylo to hrozné čekání, celé noci jsem nespala, chodila jsem čůrat, měla jsem pocit, že krvácím, můj život neměl smysl, tak nějak jsem si řekla, že mít dvojčata je dar, prasklo by mi srdíčko, kdyby byly miminka nemocné, jak tomu bylo při předchozím těhotenství…

UNADJUSTEDNONRAW_thumb_c8c2.jpg

Den D a hodina H prvního screeningu, bylo mi na zvracení, byla jsem protivná, průhledná a nefungovala jsem. Na vyšetření semnou jel i Luk s Lukáškem, neměli jsme hlídání a Lukášek byl marůdek (měl v té době horečky). Jako na potvoru mě na klinice vzali se zpožděním, už jsem se musela ozvat, měla jsem plný močák - což je podmínka u tohoto vyšetření. Do ordinace jsem šla sama. To co jsem zažila tam již nechci zažít. Vyšetření trvalo hodinu a půl. Z toho první hodinu doktorka mlčela a tvářila se vážně jako mumie, jen říkala sestře nějaké hodnoty, které mě nic neřekly :-( Já už si zase poplakala a bála se nejhoršího. Po hodině jsem doktorce řekla, že už by mohla něco říct, jinak se utrápím. Řekla mi, že je všechno v pořádku… Půl hodiny jsme si pak jetě povídaly o hodnotách a o tom, jak měla náročný den. Já se těšila s klukama domů. S mužem jsme byli šťastní a doma jsme tu krásnou zprávu řekli i Lukáškovi…

UNADJUSTEDNONRAW_thumb_c92e.jpg

Lukášek byl šťastný!!! Já dojetím brečela, jsem hrozná plačka. Chtěl to ihned volat svým prarodičům a kamarádům, od té doby to vypráví na potkání všem. Je to pyšný budoucí velký brácha, který si přeje dva brášky. Já cítím, že mu jeho přání splníme, tak uvídíme :-) Od té doby, co Lukášek ví, že jsem těhotná a to hned dvojnásobně je Lukynek mnohem více pozorný, opatrný a samostatný, což mě těší. Můj muž se již smířil s faktem, že sporťáka mít nebude a poohlíží se po pořádném rodinném vozu, kam se vejdou tři autosedačky. Pozor, ty auta budeme potřebovat dvě. Řešíme to doma denně :-)

UNADJUSTEDNONRAW_thumb_c900.jpg

A teď malé shrnutí mého prvního trimestru. Neměla jsem žádné nevolnosti, netrpěla jsem na ně při prvním těhotenství a nestalo se tak ani nyní. Byla jsem ale extrémně unavená. Mám pocit, že jsem prospala celý leden, psala jsem vám o tom v článku ZDE, byla jsem schopná fungovat dvě hodiny a pak to dospávat na gauči. Slintala jsem u reklam v televizi a slintám u nich i nyní. Omezila jsem alkohol na úplné minimum, dát si decku vína mi přijde jako urážka, když mám chuť vypít lahev. Občas upiju muži pivo. Co mě opět ale pohltilo jsou chutě na sladké, jsem sama sobě odporná, i kila mi to potvrzují… Od výsledků screeningu spávám opět jako miminko a mohu říct, že mě netrápí vůbec nic…

UNADJUSTEDNONRAW_thumb_c8d1.jpg

Chtěla jsem vám o svém těhotenství říct nějakými krásnými fotkami. D ě k u j i kamarádce Katy Ševčíkové (GPhoto) za to, že nás zastihla přesně tak, jak jsem si to přála. Tohle jsme MY, usměvaví a pohodoví, nyní jsme tři a skvěle fungujeme skoro šest let a všichni se těšíme na další dva členy naší rodiny. Věřím, že to spolu všechno zvládneme a upřímně se na to začínám těšit. Samozřejmě, že mám i obavy… Někdy stačí vědět, že máte po svém boku toho nejlepšího paťáka a tím mi můj muž je již 13 let. Neměnila bych.

Tak snad vám dnešní článek vykouzlil úsměv na tváři :-) Již své bříško neutajím, x dnů možná i týdnů jsem se stranila na Instagramu, přišlo mi strašně povrchní co se tam řeší… Soustředím se od začátku roku jen na své zdraví a na zdraví mé rodiny, protože to je mnohem důležitější než počet followerů a lajků pod fotkami.

Mějte se rádi a buďte na sebe hodní, loučí se Veru + 2 miminka v bříšku

Březnové počtení malého Lukyna

Březnové počtení malého Lukyna

Marůdek má nové knihy

Marůdek má nové knihy