Ohlédnutí za rokem 2017

Jaký pro mě byl uplynulý rok? V mnoha věcech doslova zlomový!!! A ty životní okamžiky si zasloužily tenhle článek :-) Dnes vám odtajním věci o kterých jsem ještě nepsala, například o tom, jak jsem se cítila v minulé práci a proč jsem vlastně dala výpověď. Taky zdali lituji operace prsou, anebo jsem díky ní nabyla sebevědomí?!? Staví se nám vysněný dům? Splní se Veru další sen?!? Pokračuji i v letošním roce ve zdravějším životním stylu? To a mnohem více je v řádcích níže...

IMG_6319_Facetune_09-12-2017-11-00-30.jpg
IMG_0050.JPG

Konečně jsme se rozhodli, že nechceme žít v našem pronajatém domě, který má milion nedostatků a chyb. Začátkem roku 2017 jsme se nadchli do jednoho projektu, ihned jsme to začali řešit, vše jsme skrz na skrz promysleli, hodně jsme se radili s rodinou. Koupili jsme projekt s pozemkem!!! Velká věc, doslova událost, ten pocit štěstí se nedá popsat. Až do té chvíle, než jsme zjistili, že není vše tak růžové jak se ze začátku zdálo. Firma má pořád čas, nyní jsme ve fázi úředničiny, aktuálně jeden ze sousedů se stavbou domu nesouhlasí. A pořád dokola. Týdny utíkají jako voda... A my nemáme nic. Hypotéku platíme cca 10 měsíců a ještě se nekoplo do země. Ptám se, dočkám se někdy vysněného domečku?!? S domem souvisí i mé další plány a sny v roce 2018, tak doufám, že mi to nikdo nepokazí...

IMG_1572.JPG

Oslavila jsem ve vší parádě své 30. narozeniny. Pro mě to byla ta nejkrásnější oslava, připomenout si ji můžete ZDE. Dodnes na ten den vzpomínám. Byla to oslava s nejbližšími přáteli, velkou část z nich považuji již za rodinu a nikdy o tohle silné pouto nechci přijít. Oslava byla přesně taková, jakou jsem si ji vysnila. I dnes, po půl roce děkuji všem zúčastněným za to, že jste můj den oslavili semnou, vážím si toho - vážím si vás :-) V následujících letech nic podobně velkého neplánuji, to je jen info pro mého muže, aby se neděsil :-) Ještě zde zmíním, že třicítka je naprosto skvělý věk, nepřijdu si stará, naopak, konečně se cítím být dospělá...

IMG_7188.JPG
IMG_7528.jpg

V srpnu jsem byla na operaci prsou. Na plánované operaci, s nadsázkou jsem na tenhle okamžik čekala 30 let :-) Dočkala jsem se. O mé operaci jsem napsala mnoho článků (např. ZDE a ZDE). Když to zrekapituluji, byla to ta nejlepší volba. Operace mi doslova změnila život. Jsem od toho dne spokojenější, šťastnější, cítím se být konečně ženou, určitě se mi zvedlo seběvědomí, začala jsem si v mnoha ohledech více věřit. Je to cca 5 měsíců a ještě jsem ani na minutu nepřemýšlela o tom, že jsem udělala chybu. Naopak, za svým rozhodnutím si stojím a doporučuji všem ženám, pokud na sobě chcete něco změnit (nemusí to být operace prsou), ať je to odstranění znaménka, nebo sebemenší prkotina, běžte do toho!!! Vy nejlépe víte co je pro vás nejlepší, nenechte si do toho od nikoho mluvit. Běžte si za svými sny :-) Děkuji Asklepionu za profesionální péči a přístup, i proto se k vám na kliniku stále ráda vracím (o procedůrách, které si nyní dopřávám napíšu níže)...

IMG_4311.JPG

Dala jsem výpověď v práci. V práci, kde mi po zkušební době, řekli, že jsem jako člověk totálně nemožná, neschopná, nesamostatná, zakřiknutá, že ode mě chtějí dravost, drzost a ostré lokte!!! Vydržela jsem zde 13 měsíců. Nebylo dne, kdyby mnou jako člověkem někdo nepohrdal a nedával mi najevo, jak jsem neschopná. Bože těch probrečených chvil na dámských záchodech, těch proplakaných nocí. A jednoho dne, kdy už jsem vážně nemohla, uvědomila jsem si jednu zásadní věc. Nefunguji v práci = nefunguji jako rodič, jako manželka! Chci to tak?!? Byla jsem sama doma, kluci byli na prázninách na Moravě. Aniž bych to probrala s mým mužem, řekla jsem si, že všude mi bude líp, než tady. To přece není možné, aby mnou někdo takhle pohrdal. Jsem slušně vychovaná, člověk, který lidi ctí a respektuje, tohle chování si nezasloužím já, ani nikdo jiný... Nezapomenu na ten den, kdy jsem přišla do práce a řekla jsem své nadřízené, že odcházím, se vztyčenou hlavou. Neměla jsem kam jít, riskovala jsem, že budu bez práce, jak jsem psala výše, platíme hypotéku na barák... Možná jsem zariskovala, ale toho risku nelituji! A jak dlouho jsem byla bez práce? Ani jeden den! V září mi skončila dvouměsíční výpovědní doba a prvního října jsem již byla v práci nové. V pozoru a natěšená! Kdyby náhodou četl tenhle článek někdo z předchozí práce, byli tam i lidi, kteří mi nyní chybí. Lidé, ke kterým jsem měla blízko a možná i díky nim jsem tam vydržela co nejdéle. Zdravím holky Zuzku, Janu, Lucinku, Ditu, kluky Radima, Vláďu, Pepu, Kubu, ráda na vás v dobrém vzpomínám :-)

Nová práce, možná i vysněná práce... Tohle by si zasloužilo speciální článek, nevím zdali vás zajímá co dělám :-) Ale jsem zde šťastná. Počet proplakaných nocí? Nula. Kolikrát jsem se zde cítila jako kus hadru? Nikdy. Je můj šéf člověk? Ano!!! 

IMG_5351.JPG

Nový životní styl. Žádná dieta ani podobné výmysly. S mužem jsme si řekli, že již nechceme být tlustí a že na sobě chceme zamakat! Společně jsme zašli k odborníkům v NaturHouse, kde nám "pomohli". Pomohli je v uvozovkách, my jsme zas tak velkou pomoc nepotřebovali, ale díky ním nám došlo co všechno děláme ve stravování špatně a tak nás správně nasměrovali. Dneska jsou to přesně tři měsíce, co se stravujeme zdravěji a pořád nás to baví!!! Oba dva. Stále táhneme za jeden provaz a máme skvělé výsledky. Motivujeme se navzájem. Luk je již na váze, které chtěl dosáhnout a je v udržovací fázi. Já se blížím ke svému cíli a těším se až na váze uvidím TO vysněné číslo :-) O tom jak s kily válčíme jsem vám psala ZDE a ZDE.

A jelikož mé tělo hodně zadržuje vodu, rozhodla jsem se, že zainvestuji do procedur, které mi s mým problémem pomohou. Vrátila jsem se zpět do Asklepionu a využívám opět jejich služeb. Mám za sebou několik LPG procedur, ruční lymfatickou masáž, zeštíhlující a zpevňující masáž a jak se cítím? Cítím se po nich skvěle, až uzavřu balíček deseti procedur, tak vám o tom napíši celý článek.

IMG_7690.JPG
IMG_2250.JPG

Trávila jsem veškerý svůj čas s mými kluky. Jsem v životní fázi, kdy mám pocit, že mám na světě jen tyhle dva chlapáky (pokud mé články čte můj tatínek, tak neboj se - tebe miluji také). Hodně jsem se na ně upnula a nějak to nechci měnit. Můj život se točí okolo dvou Lukášů, je to má nejbližší rodina... V nějaké článku jsem psala, že chci trávit více času se svou rodinou, zjišťuji, že je to nad moje síly. A taky se mi potvrdilo, že ne každý o to stojí a tak jsem se uzavřela do sebe a odmítám jezdit na Moravu, odkud pocházím a nejlíp je mi v Praze... Možná kdybych na sobě chtěla zapracovat, tak to změním, ale nechci se měnit...

Tak tohle byly (pro mě) ty nejdůlěžitější momenty v roce 2017. Třeba se najde někdo, koho inspiruji... Je zde někdo, kdo není ve své práci šťastný? Někdo, kdo by chtěl jít na nějakou zrášlovací operaci? Jaké byly vaše nejdůležitější momenty roku 2017? A na co se těšíte v roce novém? Já mám pár přání a přemýšlím, zdali vám je mám prozradit. Mějte se krásně, V.

PS: Dělám tajemnou, ale chci žít v novém domečku :-)

PSS: A také si přeji m i m i n k o <3 čekáme jen na ten dům!!!

PSSS: A taky chci mít pejska :-) a Gucci kabelku :-D