Dva měsíce od operace

Mě to tedy přijde jako celá věčnost. Prsa jsou mou součástí a denně odpovídám na různé zvídavé otázky typu: "Nebolelo to? To musela být strašná bolest! A jak sis to nechala udělat? Kolik tě to stálo? Nelituješ toho?" A milion dalších otázek. Tak jsem si řekla, že k tomu zase něco sepíšu. Začnu od začátku a budu různě přeskakovat jak to u mě bývá zvykem. Vy co mě sledujete trochu více, tak vítě, že jsem poměrně brzy začala žít svůj aktivní život, doma v posteli jsem se válela maximálně dva dny po operaci. Hned jak se mi vrátil Lukášek z prázdnin, tak jsem byla zpátky v realitě. Byla jsem možná trochu nemotornější, občas mě něco píchlo nebo táhlo, ale nemůžu mluvit o nějaké brutální bolesti. To vůbec ne. Je jeden moment, kdy mě prsa trochu bolely a to v autě, když jsem pásala Lukáška, ten tupý pohyb mi nedělal dobře, ale to je upřímně jediná věc. To jsem si i trochu stěžovala. Holky můj život se stále točí okolo prsou, mé blízké kamarádky si všimly, že si na prsa hodně sahám a různě si je hladím :-) Je to tak, asi se ze mě stal úchyl :-) A mám tendenci utrácet za prádlo, no co si budeme povídat, všechny ty pushupky velikosti A jsem vyhodila do koše a nyní ujíždím na krajkovém prádle, bez vycpávek. Začala jsem jednou, druhou, třetí a mám jich asi šest. Hrozně mě to baví. Zatím jsem si tedy nekoupila žádný výstřih, ale plánuji to...

IMG_4341.JPG
IMG_2528.JPG

Já mám teď v životě více změn. Nové krásné prsa, změnila jsem práci... Tak nějak jsem v životní fázi, kdy člověk cítí, že potřebuje změnu. K lepšímu. Dát ve staré práci výpověd bylo mé druhé nejlepší rozhodnutí (to první bylo nechat si udělat prsa pochopitelně). Necítila jsem se tam dobře, měla jsem pocit, že se ke mě chovají vážně škaredě a doslova mnou opovrhují. Jsem slušný člověk, snažím se vycházet s každým a nenechám si s--t na hlavu. Ihned po podání mé výpovědi jsem začala rozesílat životopisy a těšilo mě, že mi chodily pozvání k pohovorům. V jedné práci mi vyšli vstříc a počkali si až mi skončí dvouměsíční výpovědní lhůta, tak jsem si řekla, že o mě mají zájem a moc jsem se na novou práci těšila. Měla jsem pochopitelně i strach, respekt z nového... Po třech týdnech musím říct, že jsem v nové práci šťastná. Učím se samé nové věci, poznávám cool lidi, jsem u zrodu nádherných kampaní a jsem pyšná na naše kreativce. Nechci nic zakřiknout, jsem ve zkušební době, tak držte pěstičky, ať jsou semnou spokojení...

IMG_4149.JPG
IMG_2538.JPG
IMG_4345.JPG

Jedno mohu říct zcela určitě. Snažím se každý den usmívat. Dělat si všední dny příjemnějšími, někdy stačí koupit si čerstvé květiny, rtěnku, nebo podprsenku :-) Doma máme s klukama strašnou pohodu, všechno je tak nějak ideální. Na závěr musím zmínit, že jsem po šesti týdnech odhodila tvarovací pás a podprsenku a začala jsem prsa/jizvy masírovat. Teď se trochu stydím, ale s masírováním mi tuze rád pomáhá můj muž :-) Ten, který mě prosil, ať na operaci nejdu, že mě miluje takovou jaká jsem. Takže holky, teď mě miluje zase o krapet více abych byla úpně přesná tak o 250ml krát dvě :-) 

Pokud chcete zavzpomínat, tak články na téma prsa již vyšly Předoperační vyšetření,  Pocity před a po operaci, Dva týdny od operace.