Březen na horách

Jeseníky - Malá Morávka

Letošní březen jsme strávili na horách, první část jsme strávili v Jeseníkách s přáteli, s našimi Osičkami :-) Hory jsme měli domluvené od ledna, byl to vážně risk, kdo by si zamluvil chaloupku v Malé Morávce v březnu? My! A vyplatilo se! Nelitujeme, kousek od chalupy jsme měli Skiareál Kopřivná, který byl skvěle - uměle zasněžený. Náhoda byla, že zrovna skončili veškeré jarní prázdniny po republice, tudíž bylo i málo lidí na svahu. Na svah jsme vyráželi hned po snídani, to byly také ideální podmínky pro lyžování. Od rána jsme měli slunečno, jen jeden den, kdy nám nasněžilo bylo nebe bez slunce. V ten den jsme vyrazili do Karlovy Studánky napít se pramenu, zjistili jsme že chutná stále stejně :-)

Naše kompletní a pro mě nejlepší sestava!

Naše kompletní a pro mě nejlepší sestava!

Lukášek a Barunka, parťáci! Děti spolu vyrůstají, všichni víme, že se mají moc rádi. Občas se škádlí, perou, honí, přetahují ale vždy se spolu ihned usmíří, obejmou, pusinkují a pomazlí :-* I díky nim bylo na dovolené o srandu postaráno, jsou vtipní a vymýšlí srandovní kulišárny. Naše děti se nesmí nudit, stále jsme jim vymýšleli program, když jsme byli mimo svah. Malovali temperkami, plastelínovali, pekli s námi, hráli kulečník nebo se v pelechu dívali na pohádky :-)

Půlroční Honzík zvládl hory s totální grácií, neslyšeli jsme ho nikdy plakat, byl spokojený, sledoval ty dva rarášky jak nad ním poletují, spokojeně si žužlal ručičky. Často jsem ho kradla a mazlila jsem se s ním, je to další moje malá láska :-* Ví to, často mu to šeptám do ouška.

Téměř každý den jsme zkoušeli dávat Lukáška na lyže, ale tentokrát se mu na lyžích vůbec nelíbilo, byl uplakaný, smutný a zoufalý. Pokus o lyžařskou školičku byl totálním fiaskem, ale trochu se Lukáška musím zastat. Lektor nebyl vůbec sympatický, naopak, ani mně se nelíbil. Myslím si, že lektoři by to s dětmi měli umět-tenhle to neuměl, na páse se Lukáška ptal jak dělá ovečka?!? Chápete to? Naše dítě, které mluví ve větách, diskutuje téměř s každým a lektor se ho ptá jak dělá ovečka! Za mě  palec dolů pro lektora...

Nyní pár řádků pro moji krásku Kačenku. S Kačenkou jsme mluvily a mluvily, minuty, hodiny, celé dny a bylo to dokonalé. Kačence se můžu svěřit, chci vždy znát její upřímný názor, chci se od ní učit a inspirovat. Spolu jsme lyžovaly - máme stejně pohodový styl jízdy, nedivočíme, čekáme na sebe a sledujeme se (co kdyby se něco stalo). Na lanovce jsme zase drbnily, když jsme se střídali s muži, tak jsme spolu popíjely drinky pod svahem. Bylo to dokonalé Kačenko - děkuji!

Na hory s námi jel i Zipfy bob, konečně jsme ho využili. Možná si pamatujete na první neúspěšný pokus zkoušky bobu, psala jsem o tom na IG i FB. Bob je ideální na uježděný kopec, poté jezdí úplně parádně! Vážně, srandu jsme na něm zažili i my dospělí. Moc se mi líbí i design bobu, mají další super druhy, mrkněte ZDE. Zipfy bob se stane na dlouhou dobu naším rodinným kamarádem.

Carvingové boby Zipfy jsou novým zimním sportem pro celou rodinu – pro dospělé i děti od tří let.

Velmi snadno se ovládají - díky nízko položenému těžišti a profilované skluznici jezdec carvuje pouhým náklonem do zatáčky – přenese váhu na stranu, rukou se dotýká svahu, přičemž se druhou rukou přidržuje „kniplu“. Brzdí se jednoduše nohama. Chcete-li zastavit, přitáhněte „knipl“, zakloňte se a zadní část bobů zabořte do sněhu. Jsou velmi pevné, lehké a snadno se nosí. Vydrží toho opravdu hodně: model Zipfy CLASSIC je díky své nosnosti 113 kg určen nejen školákům, teenagerům, ale i jejich rodičům.

U svahu jsme otestovali jízdu v duších. První jízdu jsem jela s Lukáškem, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Nahoru to byla veliká sranda, ale když jsme jeli spolu domů, bála jsem se, pištěla jsem a čekala kdy si zlomím nohy. Tím, že jsme byli spolu dohromady těžcí, tak nám to jelo rychle :-D dole jsem se třepala jako ratlík a již mě na to nikdo nedostal. Lukášek to pak zkoušel i sám a moc se mu to líbilo, což mě překvapilo :-)

Celý týden jsme opět strávili v téhle krásné chaloupce :-) Je to Chalupa Petra a my děkujeme mému tatínkovi a jeho ženě za zapůjčení. Chaloupka je běžně k pronájmu, určitě mrkněte na webovky, my všichni to tam máme moc rádi a proto se tam i vracíme a naší přátelé s námi. Vzpomínáte na naši letní dovolenou v téhle chaloupce? Připomenout si ji můžete ZDE.

Děkuji našim přátelům za krásnou dovolenou, za vaši společnost, za to, že jste s námi svůj čas trávili i přesto, že jsme byli všichni nachlazení - vážíme si toho. Vy všichni víte, že se zase těším na další naši společnou dovolenou, na víkendy a na čas strávený s vámi... I v loňském roce jsme byli na stejném místě, ale sami bez našich parťáků, připomenout si loňské hory můžete ZDE.

Itálie - Kronplatz

Nebyli jsme doma ani týden a znovu jsme balila kufry na hory. Manželovi rodiče nás pozvali, abychom strávili Velikonoce na horách, to se přeci neodmítá. Vyrazili jsme. Mně se moc nechtělo, ale když jsem mrkla na předpověď počasí a tam samé sluníčko, začala jsem se i těšit. Cesta byla dlouhá, spousta kolon, ještě že je naše dítě takový pohodář a nikdy v autě nepláče! Večer jsme dorazili na místo, ubytovali jsme se v mini bytě - na mě to působilo depresivně. Jsem hodně zhýčkaná velkým prostorem naší domácnosti. Naštěstí bylo vše čisté, hezké...

Naše kompletní sestava účastníku zájezdu - moje maličkost chybí :-) Harnolovic klan.

Naše kompletní sestava účastníku zájezdu - moje maličkost chybí :-) Harnolovic klan.

Ač mám krásné fotky, na kterých to vypadá že na svahu nikdo nebyl, tak je to velký omyl. Kopce byly přelidněné, u lanovek fronty, úderem dopoledne byl terén rozbředlý a samá mulda. Až poslední den jsme si přivstali a vyrazili jsme na svah mezi prvními a to byla dokonalost. Super povrch, během dvou hodin jsme měli v nohách 25 km. Během každé jízdy jsem byla já za tu nejpomalejší, největší brzdu a tím pádem nejméně oblíbenou. Čehož jsem si byla vědoma, ale já jezdím opatrně, strach je můj největší nepřítel a neriskuji... Kochám se krajinou, sleduji jízdu jiných snowboarďáků, občas se ztratím - na tohle téma bych mohla napsat vtipný článek :-)

Když jsme s Lukem jezdili, Lukáškovi se věnovali prarodiče, také zkoušeli jízdu na lyžích. Opět neúspěšně, Lukášek se letos prostě lyžovat nenaučil - nevadí. Je to malý prďola a netlačíme na pilu, zkusíme to zase za rok...

Lukášek má své prarodiče moc rád, ví, že s nimi vždy zažije legraci. Má je taky dost omotané okolo prstu, ví, že babička s dědou mu dovolí mnohem víc než maminka :-D O tom, že mě absolutně v jejich přítomnosti nepotřebuje tady nebudu raději ani psát :-)

Bydleli jsme ve vesnici Falzes, byla to vesnička, kde u každého domů měli vlastní hospodářství. Denně jsme se byli podívat na koníky, poníky, oslíky, kravičky, ovce, králíčky :-D Celá vesnička "voněla" hnojem, Lukášek se pořád ptal, co to smrdí :-) Pro děti super zážitek si myslím a mě bavilo lovit selfíčka.

Byla to fajn dovolená, ještě jednou děkujeme rodičům za pozvání. Po návratu domů jsem prohlásila, že dlouho nikam nechci jet - natož zase balit/vybalovat kufry. Minimálně celý duben chci sedět doma na zadku a v květnu? Kdo ví :-) Mě dnes zajímá, zdali jste si letos zajeli někam zalyžovat, jste věrní ČR popř kde to máte rádi v zahraničí? Těším se moc na vaše řádky a komentáře. Mějte se krásně, Veru.