Abu Dhabi

Není to ani týden co jsme zpět z naší pohádkové dovolené. Okolnosti nám moc nepřály a návrat z dovolené nebyl zrovna ideální... Článek pro vás mám předpřipravený od úterý, s fotkami jsem si pohrála hned při zpátečním letu v letadle. Celý článek bude o našem cestování, o tom jak to zvládal náš malý Lukášek, co jsme zažili, co nás mile i nemile překvapilo a na závěr zdali bych vám tuhle zemi k dovolené doporučila...

Vyrazili jme autem do Německa (Leipzig), cesta měla trvat dvě hodiny, ale člověk míní a příroda mění. Chumelilo, doslova pohádkově sněžilo a my jsme cestovali čtyři hodiny. Mírná nervozita na nás byla znát. Ale aspoň se nám to tak netáhlo na letišti, kde jsme měli být o tři hodiny dříve. Dáváme si večeři, v devět večer sedíme v letadle. Hodinu sedíme a nic se neděje, polévají nám letadlo nějakou nemrznoucí kapalinou. Letíme pět hodin, Lukášek střídavě spinká, hraje si, svačí. Já jsem nezamhouřila oka ani na minutu, možná je to tím, že sedíme u záchodů a co minutu někdo splachuje! Nic moc příjemný zvuk. Přistáváme na letišti v Ras Al Khaimah, k hotelu nás rozváží autobus. V pokynech bylo, že cesta autobusem trvá cca dvě hodiny, jedeme čtyři hodiny. Ale všichni jsme to celé prospali :-)  

Ubytováváme se a jsme doslova nadšení z pětihvězdičkového hotelu Sofitel. Vybalím kufry a v době oběda jdeme všichni společně do pelechu zase spát. V Abu Dhabi jsou +3 hodiny, dva dny jsme si zvykali. Když nám v deset večer Lukynek skákal po pokoji uklidňovalo mě, že v ČR je sedm hodin. V den příjezdu již na pláž nejdeme, venku se pomalu stmívalo, tak jsme vyrazili omrknout bazén. Kluci řádili sami dva ve vířivce. Foukal studený vítr, bála jsem se že takhle bude foukat celou dovolenou, naštěstí tomu tak nebylo.

Tahle sofa mě okouzlila, když to jen chvíli šlo byla celá moje a odpočívala jsem na ní... Chci ji domů!

Tahle sofa mě okouzlila, když to jen chvíli šlo byla celá moje a odpočívala jsem na ní... Chci ji domů!

Pohled na náš hotel z lehátka u bazénu. 

Pohled na náš hotel z lehátka u bazénu. 

Konečně jsme po snídani a vyrážíme na pláž. První den jedeme hotelovým minibusem, ale mě stresuje, když mi na dovolené řídí život jízdní řád! Znáte to, první dny se seznamujete. Následující dny jsme jezdili taxíkama, zde bych měla napsat že cestování taxíkem tam vyšlo na pár korun ;-) U moře se nám líbilo úplně nejvíc - bílý písek, krásně modré (studené) moře, nalevo sahara, napravo mrakodrapy. Lukášek lítal jako utržený ze řetězu, pištěl a byl nadšený.

Někomu se pohled na mrakodrapy líbit nemusí, mně ano!

Někomu se pohled na mrakodrapy líbit nemusí, mně ano!

Na Vánoce jsem dostala selfie tyč, fotila jsem s ní denně, kluci už mi nechtěli pózovat jak jsem byla otravná. Zde zmíním jednu věc, která nás hned první den mírně zarazila. Luk nás fotil do foťáku, přišel za nim security pán a Luka upozornil na to, že může fotit svou rodinu, ale ať se v záběru neocitnou cizí lidé. Prohlédl si pár fotek a řekl, že tak je to ok. Trochu nezvyklé, co myslíte? Na pláži jsme se cítili zcela bezpečně, bylo zde několik plavčíků, právě zmíněných security pánů, kteří ne každého na pláž pustili. 

Miluji jeho zapálení do autíček, takhle si sám dokázal hrát hodiny...

Miluji jeho zapálení do autíček, takhle si sám dokázal hrát hodiny...

Dopřávali jsme si na pláži samé dobroty, musím říct že jsem si na jejich zmrzlině moc pochutnala - bez výčitek. Když jsme jedli nebo pili kávu v kavárně u moře, tak se mi tam stala opět vtipná historka. Do těchto kaváren jste museli chodit oblečení, když tam šel Luk jen v plavkách, jak jsme zvyklí např od moře z Itálie, tak ho nikdo neobsloužil, doslova ignorace. No ale, už si tak sedíme, popíjíme kávičku, sluníčko pálí, stahuji si ramínka od tílka (jsou topíky bez ramínek) - přeci se mi nevypálí, takové faux paus nedopustím. A hned u mě stojí security pán a říká mi ať se obléknu. Jejda jejda, ok respektuji to. Jsou to malé věci, detaily, ale trochu zaráží.

Jedno dopoledne jsme se vydali k Velké mešitě Shejka Zajeda. Mešita je vidět již z dálky a jen jsme říkali wau, je to dech beroucí stavba, připadala jsem si jako v pohádce 1000 a jedna noc. Vše zářivě bílé, čisté a skvostné se zlatými doplňky. Mešita zabírá plochu 22 412 metrů čtverečních a pojme 41 tisíc věřících. Ženám je vstup povolen pouze v abay šatech, avšak pouze v dlouhém oděvu zakrývající hlavu (vlasy), paže i nohy. I já jsem si šaty musela zapůjčit a obléct, bylo mi z toho smutno. Vypadala jsem jako jedna žena z tisíce stejných žen... Výrazná jako kanárek jsem byla jen díky svému žlutému šátku, který mi omotaly dámy kolem hlavy.  Více o mešitě ZDE.

Mešita Sheyka Zayeda.

Mešita Sheyka Zayeda.

Pózičky ty by mi šly :-)

Pózičky ty by mi šly :-)

Lukynek se nahříval a užíval si to!

Lukynek se nahříval a užíval si to!

V den odletu jsme ve vánici zajeli s Lukáškem do centra Prahy vyzvednout objednané kšiltovky Vans. Moc se mi líbilo, že eshop nabízí -15% z ceny, když si věci osobně vyzvednete. Já jsem na místě i celou objednávku změnila a naživo si vybrala jiné kousky. V obchodě byl moc milí a ochotný personál. Eshop doporučuji. Kšiltovky jsme nosily celou dovolenou a já Lukovu černou nosím i tady v Praze, skvěle maskuje odrosty :-)

Další dojmy z Abu Dhabi:

V čase večeří jsem očekávala, že dámy budou chodit "vyfiknuté". Ale omyl, sežehnuté evropanky nosili tílka bez podprsenek, některé botasky, kraťasy pod zadek. Přišlo mi, že se to nehodí. Já jsem čas večeří milovala, byla to možnost se krásně nalíčit, upravit, dát si šaty, podpadky... 

Dále se v Emirátech téměř nepije alkohol, museli jsme si vystačit s minibarem na pokoji. Jednou jsme zašli do hotelového baru, ale Mochito za 400,- mi nechutnalo, pivo měli ledové, prostě to neumí.

Snídaně i večeře byly velkolepé, desítky druhů jídel, tuny ovoce, zeleniny, ovocných šťáv, dortíků. Večeře bývaly tématické - indické, arabské, italské, atd prostě mňam. Přijela jsem o dvě kila těžší :-)

Hotelový personál byl hodně srdečný, milují děti a tak nebyla šance projít, aniž by si s námi povídali a laškovali s našim rošťákem. Pokoj nám uklízeli třikrát denně, tudíž jsem i já třikrát denně "uklízela" na oko, já bych nesnesla aby si personál řekl, že jsme špindíry :-D Asi bych nemohla mít doma pomocnici na úklid! Před tím než by přišla, bych všechno uklidila :-D 

Po večeři jsme chodili do města, omrknout obchody a zdejší večerní kulturu. Cítili jsme se bezpečně, nikde nebyl náznak kapsářů. Mají zde přísné tresty, vždy jsme si řekli, že za useknutou ruku by jsme jim určitě nestáli.

Byla to jedna z nejkrásnějších dovolených, hlavně díky Lukáškovi, který si to tam hodně užíval. Všichni jsme získali energii ze sluníčka, které bylo silné i v lednu. Jediné mínus bylo že týden tam utekl hrozně rychle. Hned bych se vrátila zpět! Příště chci omrknout Dubai ;-) No ale nyní si jdeme užívat čerstvě napadeného sněhu. Kdyby jste měly dotazy na naše cestování, pište a ptejte se. Mějte se krásně, Veru.