Nemám ráda, děsím se a bojuji s tím

Dnes jsem pro vás sepsala pár bodů. Budou to věci z domácnosti, z mého života a soukromí. Se vším se dá bojovat a já se s tím také poperu! Jedna čtenářka mi před pár dny napsala, že chce více článků ze soukromí, tak jsem si řekla, máte to mít. Třeba si řeknete po mém odhalení, že jsem prdlá, že řeším hlouposti a třeba ne. Třeba se nás najde více takových, které s něčím bojujeme.

Foto: Honza Martinec pro Bepanthen

Foto: Honza Martinec pro Bepanthen

  1. S příchodem chladnějších dnů a večerů se nám v baráku začaly šíleným způsobem rosit okna. Ale to tak extrémně, že jsou mokré od shora až dolů a začíná se nám na nich tvořit plíseň. Podotýkám že nemáme žádné malé klasické okna, celý dům je z balkonových oken a dveří. Tudíž první věc co ráno udělám po odtažení závěsů a vytažení žaluzií je, že stírám vodu, hodně vody :-( Ve všech místnostech.... No a jak jsem na to v posledních dnech vyzrála? A zdá se, že i úspěšně? Nezadělávám žaluzie, spíme jen při závěsech, venku je brzy večer tma a ráno je tma taky dlouho. Pokud vás doma trápí něco podobného, zkuste to.
  2. Mou noční můrou je zatuchlé prádlo, peru ráda a peru často, určitě peru denně. Teď v zimě mi prádlo schne dlouho u radiátorů. Od jisté doby věším prádlo přes dvě šprušle, tak nějak cik cak - ať dýchá. Před x lety mě někdo na zatuchlost upozornil (za což jsem dnes ráda, ale tenkrát mě to mrzelo...) a byla to pravda. Nyní při každém skládání ke všemu čuchám ať se nestane že něco zatuchne :-( Miluji léto a to, když mi prádlo schne na terase venku! Stalo se vám tohle někdy?
  3. V posledních týdnech se mi doma objevily hnusné malé mušky octomilky, mají červené oči a mám pocit že na mě civí. Není jednoduché je vyhubit. Jsou rychlé, to vím 100%, vždy uletí než je stačím zaplácnout rukama. Vím, že se mi doma rozmnožily z ovoce, tuším hlavně ze švestek. Ani v době, kdy jsem měla ovoce v lednici jsem se jich nezbavila úplně. Pomohl mi na ně výrobek z DM, takový domeček s nádobkou, poté se přilepily na stěny domečku - doporučuji!
  4. Blíží se Vánoce, já po všech členech rodiny sonduji co by si přáli za dárek. Doběla mě přivádí odpověď, že nic... To je vážně na světě někdo, kdo si nic nepřeje? Jak se dá dárkově zabalit tzv nic?!? Nerada kupuji hlouposti, nesmysly... Ráda koupím něco užitečného, něco co si dotyčný přeje. Já osobně jsem nejraději za peníze, koupím si sama co potřebuji a co využiji. Někomu to přijde neosobní, mně to přijde ideální.
  5. Mou doslova noční můrou je návrat do mého zaměstnání. Já si tu chvíli (která prostě nastane) nepřipouštím. Tohle téma je u nás doma hodně aktuální a proč? Protože se mě na to všichni ptají, všichni členové rodiny, můj muž se těší až budu zase vydělávat (plánujeme baráček a z jednoho platu to neutáhneme). Já jsem měla svou práci ráda, jsem úřednice na ministerstvu, ale čeho se vlastně bojím? Nejvíce pracovní doby od 8-17 hodin, domů se dostanu nejdříve v šest večer. Představa že ráno vedu Lukynka do školky a v šest večer ho vyzvedávám? No je mi do breku. Já vím, že tohle řeší všechny maminky, ale mě z té představy není dobře. Je mi na mateřské tak hezky... Zde by mě potěšily rady od vás, pokud vás podobná panika potkala.
  6. Není to tak dávno, co jsem se vám svěřila s tím, že Lukášek neumí kadit na nočník ani na záchod. Pokusila jsem se o to znovu, po všech přečtených a nastudovaných radách jsem byla přesvědčena, že to nyní zvládneme. Taky jsem si opět vyslechla názory prarodičů, jaký je Lukášek ostuda.. Opět jsme tenhle pokus nezvládli. Lukášek kadění zadržoval i několik dní, byl umrčený, uplakaný a celý nesvůj. Dítě mi trpělo před očima a prosilo mě o plínku. Nezlobte se na mě, ale dala jsem mu ji, jemu se ulevilo a pokračujeme v tom i nadále. Rozdíl je v tom, že jsem koupila ty nejlevnější Tesco plíny, zde mi přijde škoda používat Pampers. Budu věřit, že ta správná chvíle na odplenkování přijde!
  7. Od září chodím s Lukáškem na plavání, v létě jsem došla k závěru, že má z vody strach/respekt. Zde musím zmínit, že Lukáškův tatínek je plavec, za svou plaveckou éru má doma desítky medailí, plaval snad 20 let. Proto mnohým členům rodiny přijde jako paradox, že právě náš Lukášek se bude vody bát. Rozhodla jsem se proti tomu bojovat, chodíme na lekce plavání, já musím do vody s Lukáškem samozřejmě, jsem jeho "držák". Já jsem odpůrce bazénů, aquaparků, nechápu jak si mě můj muž mohl vzít. Ale přísahám, že se snažím to na Lukáška nepřenášet. Ve vodě s ním dělám legraci a vím, že mi naprosto důvěřuje. Jelikož trénujeme i potápění, které teď v úterý čeká i mě (já potápění nesnáším) tak se budu muset překonat a hlavu pod vodu dát! Myslete na mě, hlavně ať mi Lukášek zbaští, že potápění je super legrace :-)
  8. Mrzí mě, když mě můj nařkne z toho, že celé dny jen sedím doma u počítače. Přísahám, že mám počítač zapnutý jen v době Lukáškova spánku, jinak by to ani nešlo. Lukášek si vyžaduje velikou pozornost a často i asistenci (autodráha, vláčkodráha, plastelínování, kreslení, atd.). Občas držím v ruce mobil, pořád mi na něm něco problikává, takže to sleduji a reaguji. Věřím, že to na Lukáškův vývoj nebude mít negativní vliv. Myslím si, že by naše domácnost vypadala jinak, kdybych seděla u PC od rána do večera :-) 
  9. Dnes a denně řeším stav našeho černobílého koberce pod konferenčním stolem. Náš konferenční stůl je v centru veškerého dění - jíme u něj, hrajeme si s auty, plastelínujeme (tohle musím zatrhnout) atd. Problém je v tom, že jsme zvyklý takhle jíst, přitom máme jídelní stůl, asi je to jen naše lenost - tohle bude jedno z mých předsevzetí na rok 2016. Jíst co nejvíce u jídelního stolu. Zpátky ke koberci, ten strašně trpí, pořád je na něm nějaký "kydanec" od kečupu, vylitá káva, džus, zašlapaná plastelína. Já jsem často na čtyřech a drhnu ho kartáčkem, vždy krásně prokoukne, ale na jak dlouho? Do první chvíle, než u něj sedíme a jíme. Nechci ale házet vinu jen na juniora, taťka Luk je taky talent na nehody.
  10. Nedávno jsem se nachytala, že mi hodně vadí, když mi cizí lidi sahají na Lukáška. Stává se mi to hlavně v MHD, zažívám to v buse i tramvaji skoro pořád, dotýkají se ho důchodci a lidi podivné existence :-( Proč? To vážně nechápu. Je sladký, roztomilý chlapeček, který navazuje oční kontakty a teď si chce i povídat, ale to není důvod na něj sahat, hladit ho po obličeji a po vlasech. Co si o tom myslíte? Dá se na to nějak diplomaticky reagovat?

Tak a hned je mi líp, když se z toho všeho vypíšu :-) Napište mi co nemáte rádi vy, s čím se třeba denně setkáváte... Na závěr chci zmínit, že ve středu to bude ROK od založení mého blogu. Plánuji článek, ve kterém pro vás budu mít desítky dárků, snad se vám budou líbit. Mějte krásný večer, Veru.

PS: Chybí mi 8 lajků FB profilu a bude nás 500!!! To by byl krásný dárek k 1. narozeninám, kdyby jsme pětistovku pokořily :-)