Paříž

První let letadlem pro našeho Lukáška, bylo mu necelých deset měsíců. Dobrovolně přiznávám, že mě v letadle nebývá nejlíp a při představě, že Lukášek let protrpí mi nebylo do smíchu. ALE, náš chlapeček let zvládl lépe než my všichni okolo. Podle mě ani nepoznal, že není u nás doma v obýváku, celou dobu letu si hrál a usmíval se, bavil lidi před námi i za námi.

Jelikož jsme již za svobodna byli s tatínkem v Paříži, nechtěli jsme podcenit výběr hotelu, chtěli jsme být někde v centru a mít dobrý, kvalitní hotel. A vybrali jsme dobře, pokoje odhlučněné, nikdo nás nerušil, jen já jsem občas cítila nějaké chvění a to prý bylo metro pod námi. Po první pohodové noci jsme se vydali k Eifellově věži, pro nás naprosto okouzlující stavba, která nás asi ani na podesáté nepřestane fascinovat. V parku jsme měli sraz s kamarádkou Janinkou, se kterou v Praze bydlíme pět minut od sebe, byla náhoda, že jsme byli ve stejný čas na stejném místě a bylo to krásné shledání.

Druhý den jsme vyrazili vlakem do Versailles. Cesta vlakem byla super, otevřeli jsme si lahvinku vína a do toho nám zpívala nějaká pouliční zpěvačka, mělo to své kouzlo. Z Versailles jsem mírně v rozpacích, válení u rybníku s dezertem a lahví vína byla příjemná, ale těch nachozených kilometrů než jsme došli k zámku?!?! Bylo to hodně náročné (zapomněla jsem napsat, že jsme nějak bloudili a šli nezáživnýma uličkama).

Poslední den v Paříži, po snídani jsme sbalili kufr a vyrazili ještě na procházku, prošli jsme celé Champs-Elysées až k Vítěznému oblouku. Času už nebylo tolik, tak jsme se rychle vrátili pro kufr na hotel a jeli vlakem na letiště. V letadle jsme nyní měli jen dvě křesla (při cestě tam jsme měli tři pro sebe) a Lukášek mírně škádlil pána sedícího s námi, ale ten byl naštěstí hodně tolerantní a trpělivý.

I u tohoto článku mě zajímá váš názor na cestování, co si myslíte o letu s deseti měsíčním dítětem? A kdy je podle vás ideální doba?